“Volit nemá smysl.” Slyšeli jste to už někdy? Možná to četlo vaše jedenáctileté dítě na sociálních sítích a vám v tu chvíli došlo, že vedle vaší názorové a hodnotové „nalejvárny“ máte pořádnou konkurenci.
Svět, ve kterém není všechno pravda. Svět, kde převládá názor podle toho, jak funguje algoritmus, ne podle toho, co jste vy doma učili. Svět plný demagogie a manipulace, někdy tak rafinované, že ji nerozpozná ani dospělý. Svět, který je tak barevný a naplňující, že byste do něj klidně prošli obrazovkou, pokud by to šlo. Digitální technologie a online prostor nabízí mnoho užitečných a edukativních informací, ale bez kritického myšlení a schopnosti ověřovat zdroje se v nich nelze dobře orientovat.
Umělá inteligence (AI) dnes umí, pokud má pár údajů o uživateli, argumentovat lépe než člověk. Výzkum publikovaný v Nature Human Behaviour zjistil, že modely jako GPT-4 byly v online debatách přesvědčivější ve 64 % případů, pokud měly základní demografická data o protistraně.
Výzkum O2 v ČR ukazuje, že děti ve věku 8–15 let tráví na mobilu průměrně 3 hodiny a 28 minut denně – a u starších (14-15 let) to může být až 4 hodiny 37 minut. Představte si, že tolik času dítě tráví v prostředí, kde se mixují fakta, názory, manipulace, reklamy, fake news.
Kyberšikana je další reálný problém. Podle výzkumu Děti online, když rodič netuší se v ČR s kyberšikanou setkalo každé 5. dítě ve školní třídě o 30 dětech.
Volit, v politickém smyslu, ale také „volit čas a způsob“, jakým dítě vstupuje do digitálního světa, má smysl. I když:
Telefon je jeden z nejdůležitějších mezníků digitálního osamostatnění dítěte. Když volíme, kdy ho dítěti pořídit, volíke také, jaké hodnoty, návyky a hranice budou tvořit jeho vztah k internetu, a tím i k světu, ve kterém už žije.