Život většiny západní civilizace už není o být, či nebýt. Na mekáč a hedenšouldrs teď má každý kikán, to dneska není žádný styl. Bio, eko, paleo frčí! Fakt jsem do toho v boji o přežití blahobytu spadnout nechtěla. Ale stalo se. Nevinně, plíživě, konvertovala jsem k bionáboženství. To je co říct. Na církevním gymnáziu žádné prozření nenastalo, přišla jsem tam jako ateistka a o osm let později vyšla jako ortodoxní ateistka. Ale biosekta prostě táhne, zvláště vyměníteli růžové brýle za zelené.
První pokusy nastaly, když mi bylo asi sedmnáct. Rodičům cukaly žíly na čele, nedalo se předvídat, co budu jíst a co ne. A jestli u toho budu protivná nebo protivná jak pérdel. Deset dalších let jsem jedla jako normální člověk a z ničeho nic jsem, víceméně trvale podvyživená, v závratných sedmadvaceti letech sotva slezla schody, jak mě bolely klouby.
Dětská doktorka na mě kdysi testovala antibiotika jako na králíkovi, a tak jsem se časem rozhodla léky nebrat. Vůbec žádné. Takže kloubní výživa u mě neuspěla. Manžel v tomto smýšlí hodně jako já, a tak jsme moje důchodcovské problémy začali řešit spolu jídlem při třicetidenní paleo výzvě. Okolí nás umělo podpořit: „To jako žerete jen výhonky? Vždyť umřete.“ se stalo prakticky mantrou. Přitom opak je pravdou, tak dobře jako při paleo stravě jsme se nikdy nenajedli. Navíc, jako vedlejší produkt naší mise, jsme téměř úplně přestali produkovat odpad. A v tom je ta plíživost bionáboženství! Chcete, ať vás míň bolí klouby a najednou vám nestačí třídit odpad! Najednou vám záleží na tom ho ani nevytvářet. Už nekoupíte cherry rajčátka, protože jsou v plastu. Snášíte ksichty prodavaček, když odmítáte plastové tašky („ale berte, vždyť je zdarma!„) při balančních kreacích, aby se vám potraviny nevysypaly z plné náruče. I angínu vyléčíte zázvorem. Na vánočním trhu koupíte první vlaštovku: třeba homemade deodorant z bambuckého másla a esence citronely. Nato máte bylinkovou i zubní pastu, myjete si vlasy ajurvédským tuhým mýdlem a perete pouze mýdlovými ořechy. Vyhazujete make up z drogerky a z ničeho nic vyhazujete spíš tisíce než stovky za ten stopro přírodní. Už neřešíte jen to, co jíte, ale čím se mažete a co za materiály máte na sobě! Probioboha, to není biobavlna?
Jak říkám, je to hned, bacha na to. Vinit z toho můžete třeba děstkou doktorku!